Občas někdo v práci řekne:
„Vždyť jsme sociální podnik, tady by přece neměly být žádné normy!“
Rozumím tomu. Všichni víme, že u nás nepracují roboti, ale lidé – často s různými omezeními, zdravotními problémy nebo prostě jen s pomalejším tempem.
Ale i přesto (a možná právě proto) jsou normy důležité.
Norma není trest, ale pomůcka
Norma není bič.
Je to spíš vodítko – ukazatel, jaká práce by se měla zvládnout, aby všechno běželo tak, jak má.
A hlavně – naše normy už počítají s tím, že naši lidé mají změněnou pracovní schopnost.
Když tedy řekneme, že je potřeba vyrobit určitý počet kusů za den, není to stejné číslo jako v běžné fabrice. My tu normu nastavujeme tak, aby byla reálná, férová a dosažitelná.
Když víš, co se od tebe čeká, má to větší smysl
Zkus si představit den bez cíle. Člověk něco dělá, něco se povede, něco ne… ale večer vlastně neví, jestli to stačilo.
Když je daná norma, má práce tvar.
Dá se změřit, co jsme zvládli, a člověk má dobrý pocit, že odvedl kus poctivé práce.
A upřímně – kdo z nás nemá rád ten pocit, když může říct: „Hotovo!“
Normy nám dávají řád, rytmus a taky jistotu. Pomáhají udržet tým pohromadě – víme, kdo co dělá, kam směřujeme, a můžeme se na sebe navzájem spolehnout.
Bez normy by se podnik rozpadl
Naši odběratelé potřebují, aby práce byla včas a v určité kvalitě.
Kdybychom neměli normy, prostě bychom to neudělali.
A když se práce neudělá, není z čeho platit mzdy.
A když nejsou mzdy, není podnik.
Tak jednoduché to je.
Sociální podnik neznamená, že se tu nepracuje. Znamená to, že pracujeme s ohledem na lidi, ale pořád poctivě, s cílem a zodpovědností.
Jen tak může podnik dlouhodobě fungovat – a dávat práci těm, kteří ji jinde třeba vůbec nedostanou.
Na závěr
Norma není nepřítel.
Je to způsob, jak dát naší práci smysl, jistotu a uznání.
A když se nám ji podaří splnit, můžeme být právem hrdí – na sebe i na celý tým.